Další další krůčky
Když už první projekty jedou. Kam se ukládá práce, jak ji dostat na internet, čím agenta napojit na vlastní systémy a kdy se vyplatí vyjít z aplikace.
Tahle stránka je pro chvíli, kdy vám aplikace přestane stačit. Ne proto, že by něco neuměla, ale protože začnete chtít výsledky ukazovat, napojovat a pouštět ve velkém.
Nic z toho není nutné. Bez toho všeho se dá pracovat roky.
GitHub — kam se ukládá práce
GitHub je online úložiště projektu i s historií všech změn. Nemusíte s ním umět zacházet — stačí říct agentovi, ať tam projekt nahraje, a on to udělá.
Účet si založíte na github.com a pro to, o čem je řeč tady, je zdarma.
Čtyři důvody, proč to stojí za to:
- Historie. Vrátíte se k verzi, která fungovala minulý týden. Celý projekt, ne jeden soubor.
- Záloha mimo počítač. Notebook se dá ztratit.
- Sdílení. Pošlete odkaz místo souborů v e-mailu.
- Spouštěč nasazení. Tohle je ten hlavní důvod. Web napojený na GitHub se aktualizuje sám, jakmile do něj něco změníte.
Dvě věci si pohlídejte. Zakládejte soukromé repozitáře, veřejné vidí kdokoli. A do repozitáře nikdy nedávejte hesla ani přístupové klíče — když se tam jednou dostanou, zůstanou i v historii a smazat je pořádně je práce.
Vercel — jak dostat výsledek na internet
Vercel udělá z vaší složky internetovou adresu, kterou můžete komukoli poslat — prostě webovky. Bezplatný tarif stačí na většinu toho, co si postavíte. Pro každý projekt si můžete vytvořit vlastní adresu. Funguje skvěle ve spojení s GitHubem, automaticky se z něj umí aktualizovat.
Účet si založíte na vercel.com, přihlásit se dá rovnou přes GitHub.
Ale jde to i bez GitHubu. Na vercel.com/drop přetáhnete složku do prohlížeče a za pár vteřin běží. Žádné nastavování, žádný účet navíc kromě samotného Vercelu.
S GitHubem je to ale jiná liga. Jednou to propojíte a od té chvíle se každá změna nasadí sama. Vy jen řeknete agentovi, ať to zveřejní, a za minutu je nová verze venku.
Co se hodí vědět, že to umí:
- Vlastní doména. Místo adresy od Vercelu klidně
neco.vasedomena.cz. - Heslo. Když stránka není pro veřejnost. Vercel nabízí ochranu heslem jako placenou funkci, ale jde to i tak, že si přihlášení necháte udělat přímo ve stránce — a to funguje i na bezplatném tarifu.
- Náhledové verze. Každá varianta dostane vlastní adresu, takže se dá ukázat, než se to pustí na ostro.
Napojení přes MCP a API
Na Dalších krůčcích byla řeč o napojení na poštu, kalendář a data. Tady je, jak to funguje pod povrchem — a co dělat, když pro váš systém hotové napojení neexistuje.
MCP nebo API použijte, pokud chcete odněkud data získávat nebo je někam posílat. Například:
- připravit návrh e-mailu
- vytvořit schůzku
- vytvořit analýzu z dat
- aktualizovat ceny v e-shopu
- ...
Prostě MCP tu je, pokud chcete pracovat s nějakou službou nebo programem, aniž byste ho museli otevřít.
MCP je společný jazyk. Kdo ho umí, dá se napojit rychle a bez programování. Postupně ho přidávají velké nástroje samy — dnes už je MCP prakticky standard pro většinu velkých služeb. Když MCP není, zbývá API. Skoro každý systém má rozhraní, přes které se dá dostat k datům. Agentovi stačí dát odkaz na dokumentaci a přístupový klíč — zbytek si přečte a napíše sám. Tohle je moment, kdy se z „umí pracovat se soubory" stane „umí pracovat s vaší firmou". Zeptejte se Clauda :)
Příklad: pokud spravujete e-shop, tak pro Shoptet existuje MCP server se 48 nástroji — objednávky, produkty, zákazníci. Potřebuje jen API token z administrace e-shopu.
A tím se dostáváme k tomu podstatnému. Ten server není od Shoptetu, napsal ho někdo jiný. Není to důvod ho nepoužít, ale je to důvod se zeptat: kdo to napsal, co to má za přístup a co se stane, když to selže. U napojení, které vidí do objednávek a zákazníků, je ta otázka na místě vždycky.
Kdy se vyplatí vyjít z aplikace
Claude Code existuje i mimo desktopovou aplikaci — dá se pouštět z příkazové řádky, tedy z Terminálu (PowerShellu ve Windows). Já takto začínal a dlouho tam vydržel, ale aplikace už pokryje devět z deseti věcí a tohle nepotřebujete. Ale tři rozdíly stojí za zmínku.
Takhle to vypadá. Žádné okno s tlačítky — jen text, do kterého se píše.
Přepínání za běhu. V terminálu si model i míru přemýšlení přepnete uprostřed práce jedním příkazem. V aplikaci se to nastavuje v rozhraní a u některých voleb to nejde vůbec.
Delegování levnějším modelům. Tohle je ten praktický rozdíl. V terminálu můžete nechat hledání, čtení a shrnování odpracovat levnějším pomocníkem a chytrý model si nechat na rozhodnutí. Aplikace to sama od sebe nedělá. Je to zdaleka největší úspora limitu, o jaké vím — a je popsaná mezi tokenovými tipy.
Víc věcí naráz. Několik projektů ve více oknech a dlouhé běhy, které si jedou samy.
Nebojte se toho a nemusíte tam chodit. Když vám aplikace vyhovuje, zůstaňte u ní — jen ať víte, že strop, na který jste narazili, nemusí být strop nástroje.